Úvod

Četli jste někdy foglarovky? Tábořiště na Kosím potoce vypadá jak z nich. Je to romantika (teda pokud 14 dní vytvale neprší, ale to se NÁM naštěstí nikdy nestalo).

Ráno vás probudí zpěv ptáků, vyjdete ze stanu tee-pee a nadechnete se čerstvého vzduchu a vůně jehličnatého lesa, který obklopuje celý tábor. Omytí ve studené vodě Kosáku vás dokonale probudí. To ale neplatí na teenagery. Ti se ze spacáků tahají hůř… Snad se ale taky někdy myjou, ne?

Civilizace je daleko, nikoho kromě lesní zvěře (chuděrky) tu nerušíme a tak se v okolí dá snadno vykouzlit hřiště na lacros, indiacu, voleybal, softbal, fotbal, indoš, famfrpál apod. Za tmy je tu úžasně vidět hvězdná obloha. Tak nádherně, že snad ani nikde jinde tomu tak není.

Tak takové je tábořiště Kosák. Daleko od televize, Internetu, splachovacích záchodů, teplé sprchy a dalších vymožeností dnešní doby. Jste tu jen vy, les, potok, krásné počasí (člověk na to horší lehce zapomíná!!!) a spousta zábavy. Je ideálním místem pro všechny, kteří se nebojí na 14 dní opustit rušnou civilizaci a žít chvíli životem blíže spjatým s přírodou.

Pokud chcete poslat zprávu nekomu kdo je zrovna na táboře, můžete napsat přes Facebook, WhatsApp, nebo i email. Jen počítejte s tím, že si to přečte až doma. Rychlejsí je to poštou. Pište na adresu:

• Tábor YMCA na Kosím potoce
• JMÉNO DÍTĚTE
• Poste Restante
• Náměstí Svobody 58
• 348 15 Planá u Mariánských Lázní

Odkaz na pobočku Pošty

Tábor je rozložen na dvou loukách rozdělených sotva znatelnou cestou vedoucí k brodu přes potok zvaným Kosí (někdy též Kosový). Na jedné louce je tábor pro menší děti (cca 7-12 let), na druhé louce bývá tábor pro mládež (13-18 let). Obě louky přímo sousedí s potokem a ze stanů blíže k vodě je slyšet jeho tiché zručení. Přes potok se dá dostat 1) přeplaváním , 2) přebroděním, 3) přeručkováním po laně 4) chůzí přes most. Děti na obou loukách spí ve stanech tee-pee po 5-6.

Trochu stranou od "velkého" a "malého" tábora, na kraji louky u lesa, je dřevěná kuchyň s přírodní jídelnou. Jídelna leží kousek od potoka. Při jídle, pokud byste jedli bez dětského štěbetání, byste slyšeli zurčení potoka. Jídelnu tvoří svépomocně postavené dřevěné lavice se stoly - ty pomáhali vyrábět i děti, které jezdí na tábor.

Na všechny strany od tábořiště je voňavý smrkový les. Nevýhodou, ale zároveň vlastně i výhodou je, že les je na všechny strany do kopce. Děti tak neběhají moc daleko (je to pro ně vysilující a taky mají samozřejmě zakázané vzdalovat se bez dovolení z tábora! A když už běží na nějakou hru, rozcvičku nebo bojovku, tak mají dobrý trénink pro vysokohorské výstupy. Po zdolání okraje údolí je samozřejmě terén mnohem rovnější a umožňuje nám zahrát si hry i které ve svahu nejsou tak super.

Mapa tábora

Kuchyně

Stravování

Jíme 5x denně. Denní finanční částka na stravu jedné osoby je 60 - 70,- Kč. Strava je vyvážená. Jídelníček je konzultován se zdravotníky tábora. Obsahuje minimum smažených jídel, větší množství zeleniny a např. ovocné saláty jako doplněk stravy. Děti dostávají několikrát v průběhu tábora ke svačině jogurty. V případě, že děti odmítnou některé z uvařených jídel, nebo pro dojedení "hladových táborníků" je vždy k dispozici chléb s pomazánkovým máslem a např. marmeládou. Děti se stravují v zastřešené jídelně se stoly a lavicemi. Děti používají vlastní ešusy a lžíce. Po jídle si vlastnoručně nádobí myjí v teplé pitné vodě se saponátem a poté oplachují ve stúúúdené pitné vodě.

Hospodářské stavby a zásobování

Vaříme v polní táborové kuchyni. Při přípravě stravy pomáhají sami táborníci. Ve službě v kuchyni se minimálně jedenkrát v průběhu tábora vystřídá každý. Skladujeme pouze potraviny, které předpisy skladovat umožní. Pitnou vodu nám dováží v cisterně ze Stříbra. Čerstvé pečivo máme téměř denně.

Tábor menších dětí

Tábor menších dětí ve věku cca. 7 - 12 let leží na levém břehu Kosího potoka. Děti spí v 4-7mi menších stanech tee-pee po 5 - 6 dětech na stan. V táboře stojí i větší stan ve kterém přebývají vedoucí. Ti jsou tak dětem nablízku v libovolnou denní či noční hodinu.

Hned vedle tábora (na fotografii po pravé straně) teče Kosí potok. Ten je pro děti příjemným rozptýlením, závodní dráhou a vítaným osvěžením v době velkých veder. V potoce je vody většinou tak do půkly lýtek. V táboře máme ale i tůni/přehradu s vodou, v několika málo místech, hlubokou až cca. 120cm, takže se děti mohou v ledovém potoce udělat i pár temp. Aby se děti mohli v chadnějším počasí jen ošplouchnout a nemuseli si namočit nohy a hlavně boty je u potoka i dřevěné molo. Stejně tak hned u stanů mají děti k dispozici mostek, aby se dostali na druhý břeh suchou nohou.

Na rozdíl od starších dětí to mají mladší děti do kuchyně co by kamenem dohodil. Kuchyni s jídelnou mají asi 100m po proudu potoka. Na druhém břehu potoka je hned u vody louka, kterou využíváme na různé hry a také na ní stavíme hřiště na kterém hrajeme volejbal, frisbee a spoustu dalších.

Tábor mládeže

Tábor mládeže leží tak trochu stranou od kuchyně a tábora menších dětí, na té větší a drsnější louce, díky tomu mohou menší děti nerušeně spát, zatím co dorost se daří po večerech jen s obtížemi klidnit a ukládat ke spánku. Za luxus soukromí se platí tím, že do kuchyně na snídaně, svačiny, obědy a večeře to je trochu dál, ale procházka každému jen prospěje.

Stany stojí na okraji louky sevřené mezi zarostlou mezí (na fotografii úplně v pravo), křovím (na fotografii okolo fotografa) a Kosím potokem (na fotografii v pozadí mezi první řadou listnatých stromů) na jehož levém břehu se vyjímají. U potoka je v tomto místě kamenitá pláž, takže kdyby člověk neviděl protější břeh a necítil bodající chlad potoka, myslel by si, že stojí na břehu moře. Zbytek louky na které tábor stojí je dost velký, aby se na něm dali hrát nejrůznější hry. U meze kterou je tábor z jedné strany ohraničen teče nenápadný potůček v jehož okolí si děti zřídili zahradu s lavičkou a okrasnou úpravou okolních kopřiv.

Stejně jako tábor menších dětí je i tábor mládeže sevřen v úzkém údolí Kosího potoka a proto je po jeho obou stranách svažítý les plný bočních údolíček a strašidelných zákoutí. Údolí ale není zas tak hluboké, aby se z něj nedalo odejít a díky tomu se na hry, které potřebují více prostoru, vypravujeme do rovnějšího terénu nad údolím. Tam se nám otevírá možnost využít rovný les, nebo louky na jedné nebo druhé straně údolí.

Hygiena a zdravotní zajištění

Zuby si táborníci čistí v pitné vodě dovážené z veřejného vodovodního řadu. Pasta se plive do odtokové jámy (při vizitaci jsme za to dostali pochvalu od Referátu životního prostředí Okresního úřadu). "Koupelna" je u břehu potoka. Komu by se taková nelíbila ten může využít sprchu, stojící opodál, poháněnou vodou nanošenou z koupely. Odpadní voda po vykoupání se rovněž vylévá do odtokové jímky. Záchody jsou sice suché, ale s dobrým větráním a výhledem na les, vůně osvěžovače přírodní lesní (borovice, smrk). U záchodů a u jídelny je k dispozici barel s kohoutkem se slabým dezinfekčním roztokem určený pro mytí rukou po použití záchodu a před jídlem. Suché záchody jsou pravidelně zasypávány zeminou. Na záchodech jsou záchodová prkýnka, která zdravotník pravidelně dezinfikuje.

V táboře jsou dva kvalifikovaní zdravotníci. Zdravotní dozor máme smluvně zajištěn s praktickým lékařem v Černošíně. V táboře je vždy k dispozici nejméně jeden pohotovostní mobilní telefon a jedno pohotovostní auto. Tábor spadá územně pod polikliniku ve Stříbře a nemocnici ve Stodu. Území Kosího potoka spadá do oblasti s vyšším výskytem klíšťat. V minulých letech však byla z epidemiologického hlediska poměrně bezpečná. Situaci pravidelně sledujeme a v případě potřeby, bychom informovali rodiče. Přesto doporučujeme preventivní očkování proti klíšťové encefalitidě.

Život na táboře

Jak to vidí účastníci

Kosák je tábor pro tvrďáky. V dnešní době se rozhodně považuje za tvrďáka každý, kdo dokáže přežít déle než pár hodin bez připojení k internetu, což tu musí vydržet všichni účastníci celých čtrnáct dní. To ale vůbec nevadí, protože poté, co si každý instagramový závislák projde krátkodobou odvykačkou, mu dojde, že tu smartphone vůbec nepotřebuje. Stejně by si na to nenašel čas, protože ho vedoucí budou zásobovat nespočtem her, bojovek, kreativních činností a písniček u táboráku. Popravdě, zrovna táborák je má nejoblíbenější část dne. Všechno se zklidní, všichni se sejdou u ohně a pak se dlouho zpívají ty největší hity, které už každý z nás zná zpaměti. Tenhle tábor má štěstí na hudebně talentované a zkušené vedoucí, takže si nemusíte dělat starosti s tím, že by se to nedalo poslouchat. Štěstí má také na kuchařky, které sytí účastníky nejen výbornými pokrmy, ale také historkami ze života a mateřskou láskou. Zkrátka, jídla a zábavy je tu dost, takže je to naprosto ideální prázdninová aktivita. Se spánkem je to možná trochu složitější, protože když se do denních aktivit opravdu opřete, dokáže vás to vyčerpat tak, že i když odejdete od ohně hned po prvních dvou písničkách, máte ráno chuť hodit holínkou po komkoliv, kdo se vás pokusí vzbudit. Komu by se taky chtělo lézt ven z vyhřátého spacáku, že? Zvlášť když se večer místo spánku kouká průzorem ve špičce tee-pee na hvězdnou oblohu, která je tam opravdu nepřehlédnutelná a moc krásná. S dobrodružným stylem života se tu sžijete tak, že až budete doma, bude vám najednou matrace připadat moc měkká, jídlo z ledničky jako přehnaný komfort a splachovací záchod jako podivná moderní vymoženost. To ale vůbec nevadí, protože se můžete uklidnit tím, že zkrátka přijedete na Kosák i další rok. Tak ahoj pod Třebelí.

Ubytování

Děti spí na vlastnoručně vyrobených dřevených postelích na karimatce ve spacákách, ve stanech tee-pee po 5 - 6 dětech. Osobní věci a oblečení mají na dřevěných podložkách nebo zavěšené na prádelní šňůře nad svým lůžkem. Zdravotník tábora a vedoucí mladším dětem pravidelně kontrolují stav jejich lůžka a vybavení a předcházejí tak problémům. Stany se pravidelně větrají. V každém tee-pee se večer rozdělává oheň. Děti, které jsou na táboře poprvé, však musí nejdříve složit zkoušku "Ohnivce" - umění zacházet s ohněm.

Hry a sportovní vyžití

Ke hrám slouží louka přímo u stanů nebo přilehlý les. Máme míče, lakrosky, indiacu, horolezecké vybavení … a spoustu nápadů na hry. Oblíbenou součástí tábora se stal puťák se spaním pod širákem (menší děti na 2 dny, teenageři na 3 dny).

Okolí

Bližší a vzdálenější okolí tábora skýtá kombinaci přírodních krás v podobě ničím nerušené přírody v údolí potoka a okolních lesů, památek jako jsou například zříceniny hradů a na samé hranici vzdálenosti kam se průměrně lenivý jedinec chce podívat i vesniček a lázeňských měst.

Altán

Dříve byla žlutá turistická značka, vedoucí od rozcestí nad naším táborem přes Třebel a hrad Volfštejn do Černošína, mnohem více zážitková. U rozcestí sice vypadala jako široká lesní cesta podél níž zručel nenápadný potůček, ale již po pár krocích bylo všechno jinak. Cesta tvořená balvany, které přinesl mohutný proud vody objevující se po větších deštích se ztrácela v křoví aby dále pokračovala přímo potokem. Býval to zkrátka náročný terén vhodný pro nejednu drsnější hru a nikdo tam nechodil pokud nemusel.

Před pár lety se ale všechnio změnilo. Ztrácející se pěšinku nahradila naučná stezka v provedení stěrkové "dálnice" se zábradlím a železobetonovým mostem na jejímž spodním konci na dohled od stanů našeho tábora stojí altán. Přirozeně nás to zneklidnilo, někteří se dokonce obávali že nám u tábora postaví ještě obchodní centrum a kino, ale na to si ještě budou muset děti počkat :-). Postupně jsme si na altán zvykly. Nakonec každé další přístřeší se nám v táboře hodí a již mnohokrát nám posloužil jako skvělé místo, kde se může celý tábor sejít a zůstat uchráněn od deště nebo slunce. A proto se se altán u našeho tábora občas mění z příjemného posezení na úplně něco jiného. Někdy je sídlem neznámé civilizace, kterou je potřeba prozkoumat. Jindy zase se zde zase těsně před rozbřeskem losují šťastlivci v loterii. To vše aby se zde nakonec konala přednáška z vyskoškolské matematiky, kterou zde asi nikdo uprostřed lesů a prázdnin nečekal a ze které je i přiložená fotografie.

Za prudkých deštů se sice občas potůček rozvodní a nenápadně si bere svůj prostor zpět. Cesta se pomalu ale jistě mění zpět v bahniště s kameny a beton obrůstá křovím a mechem. Altán se nám ale zatím drží a tak s ním do našich her počítáme i letos.

Třebel

Třebel, vesnička sestávající z několika usedlostí a chat seskupených okolo stejnojmené tvrze, je nejbližší lidské osídlení k našenu táboru. Kdo by se tam chtěl podívat tak musí ujít asi 500m do kopce a dostane se k prvním domům. Tam chodíme poměrně často, ne proto že by jsme se chodili dívat na malebné náměstíčko s rybníčkem nebo starodávnou tvrz, ale proto že je to nejsnažší cesta směrem na Černošín, Vlčí Horu a rozlehlé louky v okolí Třebele.

Ty jsou, pokud se na nich zrovna nepsaou krávy, skvělým místem pro hry, které potřebují opravdu hodně prostoru. Louky mají tvar opravdu širokého a pozvolného údolí, takže to není jen nudná rovina a zároveň je celá oblast tak nějak pěkně přehledná. To z ní dělá ideální prostor pro denní i noční hry.

Konečně i fotografie Třebele focená z posedu přes louky je pořízená přímo při jedné z her. Kdyby se dala hóóóódně zvětšit bylo by vidět na vzdálenějším okraji louky ve směru pohledu dalekohledu skupinku dětí, které vůbec netuší odkud je pozorujeme když jim dáváme povely vysílačkou. Díky rozlehlému terénu a možnosti dívat se z posedu až na druhou stranu to byla opravdu velká legrace pro všechny zůčastněné. Ještě zajímavější kousky tam děláme v noci, ale to se bohužel nedá moc dobře vyfotit.

Svahy

Svahy jsou druhým nejbližším osídlením k našemu táboru. Kvůli tomu, že se tam nedá dostat jinak než velkou zacházkou po silnici a frekventované státovce v jejich okolí se tam vydáváme jen zřídka. Nejčastěji se tam dostenem když chceme nechat děti dojít/doběhnout někam dál a chceme aby se tam museli probojovat cestou necestou přímo do kopce a skrz neprostupný porost.

Vížka

Vížka je vesnička v blízkosti našeho tábora, leží za jeho okrajem naproti Třebeli. Okolo ní jsou louky a pole kam občas s dětmi zavítáme. Většinou ale dojdeme do poloviny cesty a hrajeme hry rovném lesíku z kterého jsou první domy sotva vidět. Do Vížky samotné se dostáváme jen když jdeme na puťák, nebo na koupání do lomu na cestě k němuž vesnička leží.

Vlčí hora

Vlčí hora je dominantou krajiny. S výškou 704m nad mořem převišuje okolní kopce a je z ní krásný výhled, ktery, i když z jiného místa než je na fotce, ocenil i Goethe. Na Vlčí horu, bývalou sopku plnou zajímavých kamenů, je z tábora trochu těžké se dostat, ale strmý kopec nás nezastaví :-) Je to oblíbené místo pro stanoviště v různých hrách, které ještě leží příhodně na cestě k hradu Volfštějn.

Volfštějn

Hrad Volfštejn je asi nejbližší zřícenina ke které se můžeme dostat. Během putáků se sice podíváme třeba na Gutštejn, Krasíkov a další hrady. Nicméně Volfštejn máme přímo na dosah ruky. Díky tomu tam můžeme udělat stanoviště některé z her nebo tam vzít děti na procházku. Na rozdíl od tvrze Třebel, kterou máme z tábora skoro na dohled, je Volfštejn přístupný a lezí v starodávném lese takže má svoje kouzlo. Díky tomu se může změnit z obyčejné zříceniny na strešidelný zámek nebo sídlo upírů, podle toho co se nám zrovna hodí do programu.

Černošín

Do města Černošín to máme z tábora něco lehce přes hodinku chůze. Je to naše nejbližsí město, ve kterém si přebíráme poštu a také zde máme přes zimu uskladněné táborové vybavení. Kromě toho, že Černošín je moc hezké malebné městečko ležící pod Vlčí horou je to také výspa civilzace, do které se děti občas dostanou při některé z her.

Záhoří

Záhoří byla osada kousek po proudu Kosího potoka od našeho tábora, která prakticky celá zanikla po druhé světové válce. V bočním údolí Kosího potoka se pod příkrovem stromů skrývají trosky starých domů a jeden dosud používaný objekt. Ten zřejmě slouží jako chata. K osadě patří opodál stojící kaplička, která byla nedávno rekonstruována.

Na fotce je zachyceno Záhoří směrem od přístupove cesty. V levo teče kosí potok směrem k fotografovi, aby se pár kilometru spojil se Mží. V pozadí je Vlčí hora, za kterou v levo v údolí potoka leží náš tábor.